Deep thoughts

Jen ležíte přemýšlíte nad sebou,nad kamarády,nad svým celým životem. Přemýšlíte co se stane,co se stalo nebo co se právě děje. Udělali jste něco špatně,byli jste takoví jací jste byli nebo jste jen předstírali.

Někdy přijde taková ta nálada kdy jste se sebou nespokojení,přijde vám že nikoho nemáte,nevíte co dělat,uzavřete se jen do sebe. Myslím si,že na každého člověka tohle jednou přisedlo,ano i na mě.
Proč o tom vůbec psát? Nevím. Teď tu tak v jednu hodinu ráno sedím u okna,poslouchám písničky,projíždím obrázky a píšu.
Přemýšlím nad tím vším. Proč ale nad tím vším přemýšlím? Prostě to přijde samo jako z čistého nebe.

Myslím na to jak jsou lidi k sobě v dnešní době zlí,násilní....
Proč jsou lidé vůbec násilní? Proč má někdo to nutkání někomu ubližovat,někoho zranit nebo i zabít. No ty lidi takoví jsou. Ale zase proč jsou takoví? Dělá jim to dobře nebo neumím si to vysvětlit. Nikdo neumí.
Proč samé proč. Vždycky se budou pokládat otázky proč. Nikdy nic nevíme přesně. Nikoho přesně neznáme. Ráda bych na to všechno znala odpovědi,ale bohužel znám jen otázky.

Stačilo by, kdyby lidé chodili a usmívali se. Dělali dobré věci. Ale špatné věci se dělají lépe než dobré. Kolikrát za den vám někdo řekne,že vás má rád. Jak často si to lidé říkají? Místo toho slyšíte jen nadávky kvůli prkotinám a sarkastické řeči. Mám toho všeho už dost,nejradši bych někam zmizela třeba na dlouhou dovolenou. Moje překážky - věk,žádné peníze.

Občas mě napadá,že nežijeme jak žijeme. Že někde tam v tom velkém prostoru jsou lidé,kteří nás jen uzavřeli do jakési arény - Zemi. Že jen testují jak se chováme,sledují nás co děláme. Zkoumají nás. A že pak se jednou něco stane a oni přijdou a řeknou,že tohle všechno byl jen velký test. Odebereme se a půjdeme žít opravdový nenásilný život bez některých hloupých pravidel.  Asi moc koukám na filmy,ale představte si to. Nejsme tady sami,nemůžeme. Je to nereálné.
 No to byla taková odbočka.

Já jsem spíš člověk,který city na venek moc neprojevuje. Poslední dobou mám stav - na venek se usmívám,je všechno v pohodě. Uvnitř ale umírám,nic mě nebaví a na nikoho nemám moc náladu. Občas takhle prostě předstírám.
Na otázku "jak se máš" spousta lidí odpoví "dobře",ale mají se třeba špatně. Neřeknou to prostě lidem,protože druzí by se pak ptali proč? co se děje?. Já tohle osobně moc ráda nemám. Má odpověď je vždy - dobře. Ale ostatní to berou jako samozřejmost u všech si myslím. Přijde na tuhle otázku, a vy  prostě jen napíšete/řeknete tohle a dál nic. Nenásleduje další otázka a proč se máš dobře,co se ti stalo hezkého v nedávné době?
Ne takhle to asi nefunguje.

Občas ta nálada prostě přijde. Tak jsem se z toho chtěla vypsat i když to moc nevyšlo,ale máte tu aspoň jak to vidím celé já.
Tak vám přeji dobrou noc, mějte hezký sny 💤 :)
A btw. dělejte ostatní jen tak šťastné,zajímejte se o ně víc ukažte jim,že nejsou sami :)